Původ kmenů a klanů žijících na území Mongolska v období před 12. stol. n.l. je do značné míry nejasný. Odděleně žijící kmeny se v celé oblasti Centrální Asie neustále přemisťovaly a existující archeologické nálezy je těžké identifikovat.
6. stol. n.l. - oblast Mongolska ovládal kaganát altajských Turků
7. stol. n.l. - altajské Turky si podmanila čínská dynastie Thang
8. stol. n.l. - Turci byli ve stepích přemoženi Ujgury
9. stol. n.l. - Ujguři byli ovládnuti jenisejskými Kirgizy
10. stol. n.l. - rozsáhlé stepní oblasti si podrobují Kitané (stát Liao)
12. stol. n.l. - pád kitanské říše Liao vlivem povstání Džurčenů (předkové Mandžuů)
1125 - 1139 - vítězná válka Mongolů proti Dzurčenům - vznikl tak první mongolský kmenový svaz
"Chamag Mongol", který vytvořil Temudžinův praděd Chabulchán
1160 - 1227 - Temudžin (Čingischán - Velký Chán všech Mongolů)
V letech 1200-1205 sjednotil Temudžin smlouvami a bojem mongolské kmeny a roku 1206 byl na Velkém mongolském sněmu zvolen svrchovaným vladařem všech Mongolů - Čingischánem.
V roce 1211 zahájil Čingischán mohutnou vojenskou expanzi, která v konečném důsledku znamenala dobytí Číny, Střední Asie, Persie a dalších zemí . V 1215 byl dobyt dnešní Peking.
1227 - Čingischán zemřel v průběhu tažení proti severočínské dynastii Ťin
1186 - 1241 Ogedej (3. syn Čingischána) - pokračoval v expanzi, kterou začal jeho otec, a stal se světově známým, když dovedl Mongoly nejdále na jih a západ při invazích do Asie a Evropy.
V letech 1237 - 1240 si mongolská vojska podmanila Kijevskou Rus a v roce 1241 postupovala 2 proudy do Evropy - jeden do Polska a jeden do Uher.
Pět let po smrti chána Ogedeje (1246) se Velkým chánem stal jeho syn Gujuk.
1215 - 1294 Kublaj-chán (vnuk Čingischána) - roku 1260 byl zvolen Velkým chánem
Dobyl jihočínskou říši Sung a ustanovil v ní svou následnickou mongolskou dynastii Juan
(1271 - 1368).
1264 - přestěhoval hlavní město říše z Karakorumu do Chánbalyku (okrajová část dnešního Pekingu) a roku 1271 - se prohlásil císařem a Synem Nebes
V letech 1277 - 1289 dobyl Koreu, Vietnam a Barmu, pokoušel se také o dobytí Jávy a Japonska.
Během Kublaj-chánovi vlády a po jeho smrti došlo k definitivnímu stanovení nástupnických států mongolské veleříše - jednalo se o tyto chanáty:
1) Zlatá horda (Kypčak) - s centrem kolem řeky Volhy
2) Čagatajská říše - Střední Asie
3) Ílchanát - Přední Východ (Írán, Malá Asie, Sýrie)
4) Juanská říše - Dálný Východ (Čína, Mongolsko)
Po smrti Kublaj-chána následovalo 8 velmi nevýrazných chánů dynastie Juan - roku 1368 byl poslední z nich z Pekingu vyhnán čínskými rolnickými povstalci (tzv. rudými turbany).
Roku 1380 vtrhla čínská vojska do Mongolska a srovnala se zemí dříve hlavní město Karakorum.
Polovina 15. stol. - Mongolsko bylo na čas sjednoceno chánem Esenem. Esen však přecenil své síly, zaútočil na čínskou dynastii Ming, došlo k několika válkám, po nichž nastal úpadek Mongolska ještě horší než předtím.
16. století - nejvýznamnějším mongolským lokálním panovníkem tohoto období byl tumenský kníže Altanchán (1507 - 1582), s jehož panováním je spojeno přistoupení všech Mongolů k buddhismu a "nástup linie dalajlamů" v rámci tzv. severního buddhismu.
17. století - poslední celomongolský chán Ligden (1604 - 1634) vedl marný boj za sjednocení a nezávislost Mongolska.
18. - 19. století - na území Vnějšího Mongolska neúspěšně propukaly lokální vzpoury a povstání proti Mandžuúm
1903 - 1911 probíhaly rozsáhlé protimandžuské povstalecké akce pastevců pod vedením Ajúše
V září 1918 zahájila čínská armáda okupaci Mongolska a koncem roku 1919 obsadila hlavní město (tehdy nazývané Nislel Churé).
V říjnu 1920 bělogvardějský generál Ungern von Sternberg vpadl se svou Asijskou jízdní divizí (v počtu okolo 800 mužů) do Vnějšího Mongolska, porazil čínskou republikánskou armádu a 13. března 1921 vyhlásil svoji diktaturu v Mongolsku.
28. června 1921 vstoupila na území Vnějšího Mongolska Rudá armáda spolu s oddíly mongolských partyzánů vedených D. Suchbátarem.
11.července 1921 - bylo na hlavním náměstí hlavního města D. Suchbátarem vyhlášeno vítězství lidové revoluce.
25. června 1920 vzniká Mongolská lidová strana,
26. listopadu 1924 byla na 1. zasedání Velkého lidového churalu vyhlášena Mongolská lidová republika a hlavní město Nislel Churé bylo přejmenováno na Ulánbátar (Rudý bohatýr). V čelních pozicích státu se začali ocitat příznivci Stalina a začíná tak období čistek a poprav.
https://www.asian-center.cz/?strucna-historie-mongolu,35
Mongolsko bylo téměř 70 let pod sovětskou komunistickou nadvládou (od roku 1921 do roku 1990). Na podzim roku 1989 a na jaře roku 1990 se v Mongolsku začaly objevovat nové proudy politického myšlení, inspirované glasností a perestrojkou v Sovětském svazu a rozpadem komunistických režimů ve východní Evropě. V březnu 1990 vypukla demokratická revoluce, která začala hladovkami za svržení vlády a vedla až k pokojnému zřeknutí se komunismu. Zbavení se komunismu v Mongolsku vedlo k založení systému s více stranami, nové ústavě a přechodu k tržní ekonomice.