Mongolové z různých společenských vrstev si zakládají na své stravě, která se skládá zejména z těch surovin, které byly pastevcům běžně dostupné. Mongolové jakožto obyvatelé stepních pastvin a pouští a typičtí kočovní chovatelé dobytka zpracovávali hlavně produkty pocházející z tradičních tzv. patero druhů dobytka - ovcí, koz, hovězího dobytka včetně jaků, koní a velbloudů, a to v podobě mléka a mléčných výrobků anebo masa a masných výrobků.
Mléčná strava (cagán idé) představovala a dodnes představuje základ stravy chovatelů zejména na venkově, a především v letním období, kdy je všude hojnost kvalitního hustého mléka. Mléko však slouží zejména k přípravě nejrůznějších druhů sýrů a tvarohů - pro nás nejpřijatelnější je lisovaný sýr bjaslag, mezi Mongoly jsou nejoblíbenější tvaroh árc nebo sušený tvaroh árúl. Ze zkvašeného kobylího mléka se připravuje ajrag (kumys). Z mléčných škraloupů se dále připravuje specialita chajlmag.
Masitá strava představuje základ výživy zejména ve studeném ročním období. Mezi mongolskými obyvateli je nejoblíbenější maso skopové, připravované převážně vařením. Mongolskou specialitou je sušené maso borc, známé již z dob Čingischána. Mongolové mají raději tučné maso, které považují za lahůdku. Mezi oblíbené pochoutky patří bódog nebo chorchog, což představuje přípravu ovce nebo kozy tak, že se po tradičním zabití zvířete, opálení kůže a vynětí vnitřností vkládají přímo do zvířete rozpálené kameny (bódog), případně se nakrájené kusy masa dávají spolu s rozpálenými kameny do konve, která se pak hermeticky uzavře a postaví nad oheň (chorchog). Návštěvníkovi se obvykle jako projev úcty předkládají nejdříve vnitřnosti a speciální tmavá ostrá polévka zvaná tavan culyn šöl. Nepsaným pravidlem je nezbytnost nabídnout nejdříve ochutnávku jídla sousedům v okolí.
Speciální pozornost si v rámci tradičních nápojů zaslouží bezesporu mongolský čaj, který se automaticky podává s mlékem. Ten bývá obvykle zejména na venkově osolen a doplněn lojem, případně rýží, prosem nebo sušeným masem borc.
Tradiční pokrmy
Mongolové z různých společenských vrstev si zakládají na své stravě, která se skládá zejména z těch surovin, které byly pastevcům běžně dostupné. Mongolové jakožto obyvatelé stepních pastvin a pouští a typičtí kočovní chovatelé dobytka zpracovávali hlavně produkty pocházející z tradičních tzv. patero druhů dobytka - ovcí, koz, hovězího dobytka včetně jaků, koní a velbloudů, a to v podobě mléka a mléčných výrobků anebo masa a masných výrobků.
Mléčná strava (cagán idé) představovala a dodnes představuje základ stravy chovatelů zejména na venkově, a především v letním období, kdy je všude hojnost kvalitního hustého mléka. Mléko však slouží zejména k přípravě nejrůznějších druhů sýrů a tvarohů - pro nás nejpřijatelnější je lisovaný sýr bjaslag, mezi Mongoly jsou nejoblíbenější tvaroh árc nebo sušený tvaroh árúl. Ze zkvašeného kobylího mléka se připravuje ajrag (kumys). Z mléčných škraloupů se dále připravuje specialita chajlmag.
Masitá strava představuje základ výživy zejména ve studeném ročním období. Mezi mongolskými obyvateli je nejoblíbenější maso skopové, připravované převážně vařením. Mongolskou specialitou je sušené maso borc, známé již z dob Čingischána. Mongolové mají raději tučné maso, které považují za lahůdku. Mezi oblíbené pochoutky patří bódog nebo chorchog, což představuje přípravu ovce nebo kozy tak, že se po tradičním zabití zvířete, opálení kůže a vynětí vnitřností vkládají přímo do zvířete rozpálené kameny (bódog), případně se nakrájené kusy masa dávají spolu s rozpálenými kameny do konve, která se pak hermeticky uzavře a postaví nad oheň (chorchog). Návštěvníkovi se obvykle jako projev úcty předkládají nejdříve vnitřnosti a speciální tmavá ostrá polévka zvaná tavan culyn šöl. Nepsaným pravidlem je nezbytnost nabídnout nejdříve ochutnávku jídla sousedům v okolí.
Speciální pozornost si v rámci tradičních nápojů zaslouží bezesporu mongolský čaj, který se automaticky podává s mlékem. Ten bývá obvykle zejména na venkově osolen a doplněn lojem, případně rýží, prosem nebo sušeným masem borc.
Tradiční oděv
Mongolský tradiční oděv se nazývá dél . Toto oblečení bylo typické zejména pro kočovné kmeny Střední Asie a obvykle se dělilo dle způsobu zapínání na mongolský tradiční kroj, který má zapínaní doprava, a turkický tradiční kroj, který má zapínání doleva. V současné době v Mongolsku žije kolem 20 různých národů a národností, které mají bezmála 400 různých druhů lidových krojů, 20 druhů bot a desítky druhů opasků. Nejvíce rozdílů se vyskytuje v ženském oblečení, zatímco oděvy dětí a mužů mají takových rozdílů mnohem méně.
Mongolové též dbají na ručně vyrobené doplňky, pozornost zaměřují zejména na čepice a pásky, neboť podle nich bylo možno určit společenské postavení. Mongolští muži rádi nosí široké kožené opasky, zdobené tepanými kovovými nebo stříbrnými ozdobami.
Neoddělitelnou součástí tradičního mongolského oděvu jsou ozdoby a šperky. Nůž je pýchou muže a jeho pochva je bohatě zdobená. Mongolové někdy nosí s sebou i jídelní hůlky ve zvláštním pouzdře. Ale vždy mají při sobě vlastní misku na jídlo, stříbrnou nebo dřevěnou - podle společenského postavení majitele.
Svátek Cagán Sar
V Mongolsku je Cagán Sar festivalem lunárního nového roku a koná se někdy mezi koncem ledna a koncem února. Jeho název může být doslovně přeložen jako bílý měsíc, který dle tradice připadá na druhý nový měsíc po zimním slunovratu a je dychtivě očekáván. Součástí oslav je příprava mongolských domácností před započetím samotného svátku. Všechno je důkladně vyčištěno, staré nebo špinavé věci jsou vyhozeny, a to jak doslova, tak i metaforicky. Staré hádky jsou uklidněny, dluhy jsou vypořádány a tradiční oblečení na třídenní festival je připraveno. Svátek se ohlašuje týdny předem přípravou stovek či tisíců buzů nebo tradičních knedlíčků. Dalšími pokrmy jsou různé druhy mléčných výrobků, skopové maso a jehněčí maso, rýže s rozinkami a máslem, nespočet cukrovinek a samozřejmě i airag (fermentované mléko z klisny). Večer bezprostředně předcházející svátku se nazývá bitůn. V tento den musí lidé jíst, dokud nejsou zcela syti. První den svátku se nazývá šiniin negen. Pokud zástupci hostitelské rodiny uvidí v tento den slunce jako první, budou mít příští rok samé štěstí. Všichni návštěvníci musí pozdravit staré členy komunity brzy ráno. Je udržován také jiný zvyk, vztahující se ke způsobu pozdravu manžela nebo manželky; těhotné ženy se navzájem nezdraví. Při "pozdravu" musí lidé držet modrou buddhistickou hedvábnou látku v obou rukách, která se nazývá Hadag. Mladí lidé dávají ruce pod starší, a zároveň si projevují vzájemnou náklonnost přiblížením svých obličejů. Když muži pozdraví, mění si navzájem šňupací tabák v krásných lahvičkách z drahých kamenů. Pro děti představuje Cagán sar příležitost dostat dary od každého člena rodiny. Druhý a třetí den jsou stejné. V těchto dnech jsou lidé vždy zaneprázdněni navštěvováním svých příbuzných a přátel. Slavení Cagán sar představuje hlavní zimní dovolenou.
Svátek Nádam
Název Nádam je odvozen od slova nádach, které v překladu znamená hrát nebo se bavit. Koná se vždy mezi 11. - 13. červencem. Nádam se skládá z 3 sportů (jízda na koni, lukostřelba a zápas). V Ulánbátaru se scházejí sportovci a sportovkyně ze všech části Mongolska. Mezi diváky mohou být kočovní pastevci, úředníci, i běžní lidé. Možnost účastnit se zápasu je určena pouze mužům. Prohrává ten, který se dotkne země minimálně loktem nebo kolenem. Při lukostřelbě si soutěžící oblékají výše popsaný tradiční mongolský kroj "dél". Každý hráč má k dispozici jen 3 šípy. Mezi muži a ženy je rozdíl ve vzdálenosti střelby z luku. Ženy stojí 60 metrů, muži 75 metrů od terče. Malým závodníkům, kterými jsou obvykle děti od 5 do 13 let, jsou určeny koňské závody. Ty probíhají 10 kilometrů od města na otevřeném prostranství. Vítězný tým dostane cenu, avšak mongolskými závodníky jsou nejvíce oslavováni koně.
Obřad stříhání vlasů
Obřad stříhání vlasů patří mezi tradiční a národní zvyky Mongolů. Mongolové říkají, že tímto obřadem se dítě zbaví všech nemocí a negativních věcí, které ho mohou potkat. Tento obřad se provádí u chlapců v jednom roce života nebo ve třech letech. Děvčata se stříhají ve dvou nebo čtyřech letech života. Nejde jen o zastřihnutí konečků, ale holí se do hola. Je to velká rodinná oslava a důležitá událost pro Mongoly. Dítě, kterému se stříhají vlasy, chodí po lidech, má u sebe tašku a nůžky a přichází jednotlivě ke každému hostu. Každý host se napije z pohárku mléka, následně ustřihne pramínek vlasů a ustřižený pramínek vloží do tašky, kterou dítě nese s sebou. Nesmí se zapomenout na dárek. Takto to probíhá dokola, než se všichni hosté vystřídají. Poté většinou otec oholí své dítě dohola. Tímto celý ceremoniál končí.